Dětské rybářské závody při Svatováclavských slavnostech (25.9.2016)

Není to přece jenom krásná tradice? Ano jistě, Svatováclavské slavnosti jsou skvělé, ale pro mě a pro mladé rybáře znamenají i trochu něco jiného, než jen kulturní akci s historicko-společenskou tématikou. Každý rok se totiž při příležitosti největších slavností konají dětské rybářské závody. Na plakátech se sice psalo 4. ročník, ale nakonec jsme při vzpomínání na vítěze předešlých ročníků zjistili, že už letos vlastně organizujeme závod popáté. Kdo vlastně?

„Základní sestavu“ jsem tvořil a tvořím já a kamarád Martin Žatecký, úplně první rok nám i pomáhali plánští rybáři z místní organizace a letos nám pomohl kamarád Emil Pešek. Spolu s ním tvoříme Feeder team Lužnice, ten také například organizuje zimní feedrovou ligu nebo dětský rybářský kroužek. Možná právě díky kroužku už před závodem očekáváme větší účast.

Byl tedy ten letošní ročník v něčem jiný? Pro někoho nezasvěceného to musí znít pořád stejně, chytali na tom stejném malém rybníčku a organizovali to zase ti stejní lidé. Jenže i ti stejní lidé se učí a snaží se svou činnost zlepšovat. A proto jsme se tedy letos snažili posunout tradiční klání zas o kousek dál…..

Příjemnou novinkou byl bufet. Základním podnětem byla skvělá zkušenost z květnových závodů Bambi. Stejně jako na nich, tak i zde na Farském rybníku se o náš hlad a žízeň starala moje přítelkyně Vendulka.

K rybníčku, který se nachází hned vedle Fary a mateřské školky v Plané dorážíme v 7:15. Víme, že máme co dělat, abychom připravili „velitelský stan“ s bufetem a samozřejmě musíme také napíchat cedule označující jednotlivá závodní místa. Už v tuto chvíli tuším, jak nám 15 míst nebude stačit. Po prezentaci jsme opravdu šťastní. Čas na ryby si udělalo 21 dětí. To je skvělé, ale nutí nás to opět přidat lovná místa. I když závodící děti nebudou mít mezi s sebou velké rozestupy, nikomu to nevadí a jsme moc rádi, jak se nám takový počet na náš „malý Rožmberk“ vešel. Začátek závodu se o chvilku posouvá, v 8:45 už všichni rybáři a rybářky netrpělivě nahazují a ví, že jsou před nimi dvě hodiny lovu.

Franta Papež a největší ryba závodu

Na všech dětech bez rozdílu věku je v první půlhodince vidět obrovská snaha chytit jakoukoliv rybku. V tuto chvíli musím u všech rybářských neználků vyvrátit rčení že „Rybaření je jen o štěstí“, nechápu, jak v tom může někdo závodit. Své o tom ví dvanáctiletá Eliška Lazárková, mimochodem dvojnásobná vítězka z předešlých ročníků. Zdejší vodu dobře zná, a pokud zvolí s tatínkem správnou strategii, věří v dobré umístění. Vždyť se zúčastnila každého ročníku, a tak taktika pro tento závod pro ni nebyla žádnou neznámou. Letos vzala na závody i svého mladšího bráchu. Oba se rozhodují chytat na malý splávek s červy. Od začátku mají mnoho záběrů, malý Filip má na svém kontě krásného lína, Eliška chytá plotičku za plotičkou. Velký rozruch působí další dáma, Lucka Švejdová. Té těsně před podběrákem utíká slušný kapřík. Ostatní lovci většinou také pár rybek mají, a protože se blíží čas oběda, nezapomínají kluci i holky kromě ryb „nakrmit“ i sebe. Vždy vysílají tatínka, maminku nebo někoho z nás rozhodčích, aby jim co nejrychleji přinesli hot dog z našeho občerstvovacího stánku. Sami pak bedlivě sledují svá čihátka, splávky a feedrové špičky, jestli jim náhodou nebere ryba. A ta radost při chycené rybě, ta je prostě nepopsatelná. Hlasité zavolání „Koooneeec, všechny pruty z vody“ ukončuje veškeré snažení.

Tři nejlepší - z leva - Nikola Pešková, Eliška Lazárková a Lucka Švejdová

Pro 7 slečen a 14 kluků začíná čas velkého očekávání, jak že vlastně v závodě dopadli a jestli vůbec něco vyhráli. Pro nás to znamená samozřejmě pozorné sčítání. I přesto, že sedmi závodníkům se nepodařilo žádnou rybu ulovit, je náš pořadatelský tým potěšen, neboť nikdo neodejde s prázdnou. Díky našim skvělým a tolikrát vyzdvihovaným sponzorům, se kterými umí Emil perfektně jednat, máme připravené balíčky se sladkostmi, hračkou a propiskami pro všechny. Do desátého místa jsou připraveny rybářské vnadící směsi, první tři vyhrají ke krmení i rybářská trička a kšiltovky a samozřejmě i poháry ve formě sošek ryb, o něž se postaralo město. Tradiční cenou je pohár za největší rybu, ten věnujeme my organizátoři, Feeder team Lužnice.

Vyhlašování výsledků je pro nás všechny ohromně emotivní a vždycky si ho naprosto užívám. Na místě je znovu tolik omílaná otázka kritiků závodního rybolovu…… Není opravdu to jen o štěstí?

Ano, bez rybářského štěstí to opravdu nejde, jenže Eliška Lazárková opět vítězí a všem ukazuje, jak je to hlavně o šikovnosti a odhodlání. Druhé místo si vychytává Lucka Švejdová. Ta nechytala malé plotičky, zaměřila se na těch pár farských kapříků, a díky bonifikaci za kapra 30 bodů končí se ztrátou 78 bodů za Eliškou. Je to podivné, ale v tomto závodě neznají dívky na prvních třech pozicích pánského přemožitele a tak ceny za 3. místo si přebírá Nikča Pešková. Chlapy zachraňuje František Papež s největší rybou závodu.

Jedna společná

Skvělé sponzory nestačí jen zmínit, ti se musejí vyzdvihnout, proto jmenovitě chci ze srdce poděkovat síti rybářských prodejen Jan Seidl s prodejnou v Táboře u Bechyňské dráhy, panu Mirkovi Morkusovi a jeho rybářské prodejně U Jordánu a v neposlední řadě správnému plaňákovi a nadšenému rybáři Josefu Pluhařovi. Právě jeho firma PAF Group připravila 21 balíčků pro všechny nadšené závodnice a závodníky.

Pro vás, kdo jste dočetli až sem, mám jednoduchý závěr. Pokud jste byli letos, přijďte znovu a kdo nebyl určitě dorazte, my Svatováclavské rybářské závody uděláme znovu, ty letošní byly totiž naprosto parádní!

Petr Šimánek alias Šimi

Úplně na závěr smutná poznámka. Při závodech byl z rybníčku vytažen kovový haltýř (past na ryby) s jednou uhynulou a jednou živou štikou, jíž jsme samozřejmě pustili zpět. Proto kvůli opakované pytlácké činnosti na Farském rybníku bude na něj namířena kamera městského kamerového systému a budou zintenzivněny obchůzky městské police kolem rybníku.